ČESKÉ FILOSOFICKÉ MYŠLENÍ - Jan Amos Komenský

 Český stát, složený z Českého království,Moravského markrabství, Slezského knížectví a Horní a Dolní Lužice by zemí dvojího lidu.Potomci husitské věrouky, symbolicky přijímající Večeři Páně z kalicha se věroukou lišili od katolíků, ale, ale vzájemné soužití v 15. století probíhalo v relativním klidu a pokoji.Poněkud stranou stála Jednota bratrská, která vznikla v roce 1457 jako církev chudých a ponížených, ale již na počátku 16. století byla otevřena také lidem mocným a zámožným, pokud chtěli přijmout její přísné mravní zásady. Tak jako jinde ve světě, tak i v Českém státě narůstal konflikt mezi panovníkem a stavovskou opozicí, mezi vládnoucí menšinou a stále více nespokojenou většinou obyvatelstva. Mezi zámožnější poddané patřil také uherskobrodský mlynář Martin Segeš Komenský. Žil pod mírnou a uznávanou vrchností pánů z Kunovic, kteří poskytovali ochranu Jednotě bratrské a uplatňovali politiku velkorysého náboženského soužití.Když se rodině Komenských 28.3.1592 narodil syn Jan,bylo jasné, že vstupuje do velmi neklidné doby. V době narození Komenského skýtala jeho vlast velmi pestrý náboženský obraz. V Čechách žilo kolem 80% evangelíků, utrakvistů a luteránů,10% katolíků a 5% stoupenců poloilegální Jednoty bratrské.Panovnická doktrína habsburského vládního kurzu vycházela z přesvědčení, že soudržnou evropskou monarchii lze udržet jen tehdy, bude li nábožensky jednotná. Jedna vláda, jedno náboženství. Proto Habsburkové využívali všech prostředků k potlačení evangelických , čímž stoupal odpor jejich přívrženců.První protihabsburský odboj v Čechách r. 1547 spojil obranu stavovských práv s obhajobou náboženské svobody a v jeho čele stáli šlechtici z Jednoty bratrské.Jednota se dostala do velké nemilosti. Její stoupenci byli zbavováni majetku a vypovídáni ze země. To vše utvářelo vnitřní obzor mladého Komenského. Jeho rodiště leželo poblíž hranic s Uherským královstvím ve kterém zahájil sedmihradský velmož Bočka velké povstání proti Habsburkům.Povstání velmi pustošivé, proti kterému se postavili i čeští stavové, ale vpádu bočkajovců za uhersko moravskou hranici nezabránili a tak byla postižena i rodina Komenských.Jan Komenský osiřel, přišel o rodinný dům a ve třinácti letech poznal zblízka hrůzy války.Strážnice,ve které chodil do základní školy byla vypálena, proto přešel na bratrskou školu v Přerově.Moravský velmož Karel starší ze Žerotína rozpoznal v Komenském mimořádný talent a vyslal jej na universitní studia do zahraničí.V Komenském viděli duchovní posilu řad bratrského duchovenstva.Jako devatenáctiletý přijal biblické jméno Ámos.Univerzita v Herbornu otevřela Komenskému široký obzor evropské vzdělanosti a on se rozhodl zasvětit své nadšení i nadání duchovnímu povznesení vlasti a národa. Nejprve chtěl napravit školu v Přerově, kam se vrátil jako učitel a chtěl v ní zavést příjemnější metodu vyučování dětí.Zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu mateřského jazyka a na jejím základě chtěl usnadnit vyučování cizím jazykům. Ve slovníku své mateřštiny „ Poklady jazyka českého “ chtěl vystihnout stylistické a lexikální možnosti češtiny, aby do ní mohlo být přeloženo dílo z jakéhokoliv jazyka. Učebnice jazyků „ Brána jazyků otevřená “ mu otevřela cestu do evropské pedagogiky. V „ Moravských starožitnostech“ položil základ moravské vlastivědy . V r. 1627 vyšla v Amsterodamu mapa Moravy, která dlouho poskytovala nespolehlivější kartografické údaje o této části českého státu. Politické události nutili Komenského, aby zaujímal stanoviska ke společenským a politickým rozporům.V roce 1616 byl vysvěcen na kněze a jmenován správcem sboru a školy ve Fulneku.Ve svých kázáních projevoval hluboký soucit s trpícími, přísně odsuzoval bezohlednost bohatých. Za stavovského povstání v letech 1618 – 1620 se postavil na stranu povstalců proti Habsburkům, avšak katastrofální porážka českých stavů v bitvě na Bílé hoře r. 1620 prokázala mocenskou převahu Habsburků. Těm se otevřely brány násilné rekatolizace, doprovázené poravami a vyháněním nekatolíků ze země. Do řad vyhnanců patřil i Komenský.Karel starší ze Žerotína projevil i nyní pro něj pochopení a protože byl za věrnost Habsburkům ušetřen pronásledování, nabídl Komenskému útulek na svém panství.Ale ani tam nebyl Komenský zbaven strastí. Jeho manželka Magdalena, která se dvěma syny zůstala ve Fulneku a polehla i s dětmi morové epidemii.Moc Habsburků se v Čechách upevnila natolik, že Komenský nemohl nadále setrvat ve své vlasti a rozhodl se pro exil.Jeho útočištěm se stalo polské Lešno. Přes všechny strasti Komenský promyslel a inicioval reformu latinského vzdělávání, uplatňoval progresivní metody, tvořil učebnice, a metodiky pro učitele a vychovatele.Prosazoval možnost vyučování pro všechny děti. Chudé i bohaté, chlapce a dívky.dívky. Zavedl předškolní vyučování a napsal pro něj učebnici. Jeho pedagogické zásady neměly v Evropě obdoby.Jeho vševědné ideje se promítly do české „Didaktiky“ v níž vyložil vlastní filosofii výchovy, cíle, obsah a metody vzdělání. V roce 164ě se v Nizozemsku uskutečnilo památné setkání Komenského s francouzským filosofem René Descartem. Ve čtyřhodinovém rozhovoru na zámečku Endegeest u Leidenu se střetly dva zásadně rozdílné pohledy na svět. Zatímco Komenský hájil sepětí vědy a víry, Descartes ze svých úvah autoritu bible vylučoval Vycházel z přírodovědného optimismu a představy, že vše lze matematicky kvantitativně vyjádřit.. Komenský nesl ve svém myšlení zátěž biblických autorit. Proto se oba učenci zdvořile, ale chladně rozešli.

          Navzdory úspěchům a uznání musel Komenský po celý život těžce zápasit. Nemohl se vyrovnat s tím , jak mu lidé, kteří ho obklopovali málo rozuměli V době, kdy byl pronásledován, vyhrotila se u něho do dramatické podoby představa světa jako labyrintu, jímž se vyznačují všechny oblasti lidského života.Svět se mu jevil jako úšklebek, výsměch jeho vlastnímu utrpení.Labyrint své doby si uvědomoval jako rozkol křesťanstva, roztříštěnost proudů, které usilují o reformu, násilná rekatolizace.Kde hledat oporu pro naději , kde hledat jistotu. To vše se projevuje v jeho“Labyrintu světa a ráji srdce.“Labyrintem vyvrcholilo jeho slovesné umění. Je to myšlenkově nejhlubší a zároveň umělecky nejvyzrálejší výtvor starší české literatury. Od konce posledních let 17. století zpracovával Komenský model filosofie nového typu, která by se vyhnula všem úskalím na které narážel v Labyrintu. Svou filosofii nazval pansofií, neboli vševědou.Podle jeho představ měla tvořit základ všeho vědění a tím i teoretickou půdu globální nápravy lidské společnosti. Národní,církevní i všelidskou. Jan Ámos Komenský dokázal spojit vžitý demokratismus českého reformačního myšlení s vyspělou humanistickou kulturou, s vysokou kultivovaností obsahu i formy myšlení. Jeho dílo je vrcholem české reformace.I dnes nabízí tento učenec , přes hranice věků, zdůvodněné vědomí svobody člověka a jeho odpovědnostiza vývoj lidstva.