ČESKÉ FILOSOFICKÉ MYŠLENÍ - Mistr Jan Hus

                          Význam královy podpory pocítil zejména Mistr Jan Hus, který také obhajoval Wyklifovy názory, ale stál pevně i za názory svých předchůdců, kteří církev kritizovali Jan Hus se narodil asi roku 1371 v Husinci Pocházel z chudé rodiny, ale už ve škole vynikal svými schopnostmi.Rozhodl se pro studium artistické fakulty University Karlovy, kde se stal mistrem a odešel studovat fakultu bohosloveckou. Po vysvěcení na kněze kázal v nově zřízené kapli Betlémské.Je ho tvrdá kritika tehdejších nepořádků v církvy popuzovala proti němu zástupce církve.Napadl zejména simonii, což bylo obchodování s církevními úřady.Za nejtěžší provinění byl pokládán jeho boj s papežem. Hus papežovu autoritu neuznával, hlavou církve byl pro něj Kristus. V roce 1409 vyvrcholily spory mezi mistry německého původu, tvrdými odpůrci Vyklifa a mistry českého původu, vydáním Dekretu Kutnohorského, který vedl k odchodu německých mistrů z university. Mistr Jan Hus byl zvolen rektorem Karlovy university. K dalšímu Husovu sporu s církví došlo v roce 1412 po té, co se v Praze objevili prodavači odpustků.Hus vyhlásil prodeji nesmiřitelný boj. Konala se velká disputace o odpustcích ve velké síni Karlovy koleje,na které Hus v brilantním vystoupení zdůvodnil svá stanoviska . Tvrdě kritizoval papeže a zdůrazňoval, že vyhlášení odpustků je důkazem papežovy omylnosti a skutečného kacířství. Musíme o papežových nařízeních samostatně přemýšlet, prohlásil Hus, neboť se neslučují s tím co učil Kristus, je povinností křesťanů stát po boku Kristově a vypovědět papeži poslušnost. Hájil a vysvětloval také Wyklifovy teze. Husova vystoupení završovala dlouholetou etapu boje slov a myšlenek na půdě Karlovy university a jeho působení prostřednictvím kázání mělo velký vliv na veřejnosti.Volal po odstranění nehorších podob sociálního útlaku. Dospěl k názoru že vrchnost, nadřízení,ať již jde o duchovní či světské pány, jsou toliko úředníky lidu. Hus hájil právo poddaných rozhodovat se svobodně, podle svého rozumu.Hlásal,, že nikdo není vázán respektovat příkazy vrchnosti, pokud by se rozcházely s Boží pravdou, to je s obecným lidským zájmem.To byly myšlenky na tu robu revoluční Prokázal, že teologie a filosofie nebyly pro něho pouze záležitostí učených diskusí, ale slouží k řešení palčivých otázek každodenního života.Pro vrchnost i církev se stal svým nekompromisním postojem i názory nebezpečným. Proto byl povolán do Kostnice, kde měl na koncilu obhajovat své učení, ale vzhledem k jeho neoblomnosti bylo rozhodnuto o jeho osudu.    .                        

                     V průběhu 14.stol se římskokatolická církev stala jedním velkým obchodem..Jako vlastník jedné třetiny veškeré evropské půdy byla největším majitelem nemovitostí. Ale to jí nestačilo. Celibát uvalený na kněžstvo zajišťoval, že nic, co patří knězi a nebo mnichovi nezdědí nikdo jiný, než zase církev.Pozemkové daně vybírala každá farnost a z pronajaté půdy bylo nutné odvádět velkou část toho, co bylo vyrobeno a nebo vypěstováno opět církvi. Poplatky byly rozšířeny o tak zvanou kouřovou daň, to znamenalo, že se platilo z každého krbu, z každých kamen, které se na pozemcích církve nacházely, a to za každá kamna v místnosti.Na zákony dohlíželo na 3500 výběrčích.

V roce 1393 vyhlásil papež pro obyvatele českých zemí tak zvané léto smilování.To znamenalo odpuštění všech hříchů, výměnou za 15 návštěv některého kostela se zpovědí, za každou zpověď se platilo.Konečné odpuštění hříchů se však dostalo hříšníku teprve po té,až některému z kostelů nebo far věnoval částku ve výši ceny pouti, kterou by hříšník vykonal do Říma. Cenu této pouti stanovoval k tomu určený kněz.

Další obrovské výnosy církve pocházejí z pokut za hříchy doznané u zpovědi z odpustků, které vydával papež a které se prodávaly po ulicích jako osvědčení o odpuštění hříchů. Ale největší peněžní kolotoč je spuštěn, když si mohou nejvyšší kněžské úřady zakoupit lidé, co na to mají. Nakupují se farnosti, církevní hodnosti až po biskupa a vítězí ti, co v dražbě dají nejvyšší cenu.Takže farnosti se nakupují, pronajímají a nájemci ždímou z farníků peníze.Tito povedení páteři si na církevní obřady v kostelech najímají mladé, pomocné kněze, kterým platí hladovou mzdu. Existuje záznam o pražském arcibiskupovi jménem Puchník, který vedle toho, že řídíl biskupství, vlastnil a pronajímal celkem devět farností.

Vyhladovělé a bohabojné masy se začínají dovídat od kazatelů, že bible hlásá něco zcela jiného, Praha se stává ohniskem teologické revoluce.Podporují ji i roznícení studenti Karlovy university , kteří se vrací z Oxfordu vyzbrojení zakázanými knihami Johna Wiklifa. Bouřili se i proti žalářování Mistra Jana Husa.

Jeho soud a následné upálení nebyla žádná zanedbatelná událost. Tato zrežírovaná podívaná trvala 8 měsíců. Účastnili se jí 3 patriarchové, 23 kardinálů,27 arcibiskupů,, 106 biskupů, 343 univerzitních mistrů, 28 králů a knížat, 676 šlechticů,zemanů a rytířů, To vše z úředního zápisu.Davy obyčejného lidu se nepočítaly. Sešlost zajišťovalo 350 kupců, 170 krejčích,106 pekařů, 500 muzikantů, a také 718 prostitutek.

Ti všichni chtěli vidět největšího kacíře té doby, který se odvážil vmésti do tváře církve pravdu o zbožném životě jejích pastýřů. Za to je bez ohledu na vinu či nevinu upálen.

Jeho poprava rozhořčila české a moravské šlechtice natolik,že sepsali a doručili církevnímu koncilu ostrou varovní nótu.

„Ohražujíce čest a svědomí své, osvědčujeme vám i celému světu ,že Mistr Jan Hus byl muž spravedlivý, životem, ctnostmi i pověstí chvalitebně zachovalý, jenž zákonu božímu věrně učil, všeliké bludy a kacířství stále káral,a nás i všechny Kristovy věrné k pokoji a milování bližních vodil.Osvědčujeme dále,že kdokoli z lidí by pravil,že jest v Čechách kacířství, že každý takový v hrdlo lže, co zrádce a nepřítel království,a národa našeho, sám jsa kacíř. My, kazatelů zákona jeho Ježíše Krista, až do krve vylití chceme brániti

a obhajovati, odvrhnouce všelijakou bázeň.“

Husova smrt vedla k výbuchu husitského revolučního hnutí, jehož průběh je více věcí historie, než filosofie.

Významným pokračovatelem Mistra Jana byl Petr Chelčický. V husitství se dostávalo nebývalého prostoru k uplatnění příslušníkům nízké šlechty a drobným zemanům a Chelčický je toho typickým příkladem.Jeho život byl těsně spjat se vším, co se době husitství  dělo.Obdivoval Tomáše Štítného a jeho texty psané v národním jazyce. Chelčický nebyl radikál Podílel se na diskusích vedených v kruzích universitních vzdělanců, ale obhajoval důsledně především mírové řešení všech konfliktů. Ze svého morálního hlediska považoval jakýkoliv ozbrojený boj a násilí.Obhajoval myšlenku, že krutosti plodí další krutosti a válečný konflikt požírá jak poražené , tak i vítěze.Nerozlišoval mezi hrůznými činy křižáků a krutostmi božích bojovníků a táborských fanatických chiliastických kněží. Svými úvahami o nenásilí daleko přesáhl nejen svou dobu ale i celá staletí po ní.

   Inspirován Husem a Wiklifem hodnotil Chelčický křesťanskou společnost a církev.Odmítal oficiální názor doby, podle něhož tvořil základ křesťanské obce příslušnost k některému ze tří stavů, které vytvářely strukturu tehdejší společnosti. Duchovní a světští pánové a dělný lid. Příslušnost k některému ze stavů neopravňuje nikoho k účasti ve sboru vyvolených. O tom, kdo do církve opravdu patří, rozhodují jeho morální kvality, skutečné skutky věřícího.V církvi nesmí vládnout donucovací moc, ani žádný druh násilí. Světští páni ani duchovní nesmí nutit podané, aby pro ně pracovali. Všichni křesťané mají povinnost opatřovat si prostředky k životu vlastní prací.. To jsou myšlenky z jeho traktátu „O trojím lidu řeč“.Také v jeho druhém díle „Síť víry pravé “ se setkáváme s přesným vymezením jednotlivých stavů, zejména však stavu panskému, který se nemá protivit slovům Krista o pokoře pýše a svědomí.Chelčický tam vyjadřuje svůj názor na to, jak by měla vypadat skutečná křesťanská společnost, stojícíma zásadách evangelia .Základními zásadami mají být láska , rovnost bratrství. Přinášel tak poselství hluboké humanity pro další pokolení.