FILOSOFIE STARÉ ČÍNY

                             Čína je svou rozlohou, počtem obyvatel, kulturou i písmem svět pro sebe.Svoji velkostí připomíná spíše Evropu jako celek, protože Evropě se podobá rozmanitostí svého klimatu a také mnoha jazyky. Po staletí byla zemí izolovanou . Její izolace je důsledkem zeměpisné polohy – oceány, pohoří, pouště, ale i její kulturní uzavřeností. Ta byla z historického hlediska prolomena teprve nedávno, a ukazuje na bohatý tisíciletý duchovní vývoj. Číňané byli znamenitými zemědělci dovedli regulovat řeky,pochází od nich řada objevů, kterými předstihli Evropu. / střelný prach, porcelán,papírové peníze, kompas, také instituci manželství /

                              Dějiny Číňanů se váží k císařům třetího tisíciletí před naším letopočtem.Tradice těmto mystickým vládcům připisuje objev písma, vytvoření hudby,vynalezení jídelních hůlek. Zvláštní pozornost zasluhuje čínský jazyk a písmo.Jazyk se skládá z jednoslabičných slov,, která se skloňování, ani časováním nemění,každá slabika je vyslovována s různým přízvukem a v různých tóninách, takže má i více významů. Proto má řeč zpěvný charakter.Odlišné je čínské písmo.Vzniklo z písma obrázkového, které má asi

40 000 znaků.Pro praktickou potřebu je jich potřeba znát asi 4 000 Ve srovnání s naší abecedou která má 26 písmen je to velký rozdíl. Z toho také vyplývá,že myšlení národa,který používá takového písma i řeči se ubírá po poněkud odlišnějších cestách, než tomu u našeho národa.

                               Nejstarší a nejpůsobivější obraz světa staré Číny lze nalézt v mystické a věštecké Knize proměn / I – ťing /, která vznikla ve 12 století před naším letopočtem. Její jádro tvoří učení o osmi trigramech, které údajně sestavil bájný čínský císař Fu – Si na základě pozorování přírody. Trigramy v sobě slučují moudrost světa.Tato kniha patří mezi nejstarší památky světového písemnictví. Její jedinečný obsah tvoří 64 hexagramů / šestičar/ Základem těchto grafických symbolů jsou čáry.Plná jang, přerušovaná jing. Jsou protichůdné a neoddělitelné, jako ženství a mužství., noc a den, země a nebe, ano – ne. Hexagramy vyjadřují souhrn lidských a kosmických situací. Je nazývána věšteckou knihou, lze podle ní usuzovat na vývoj situace. Odpověď kterou kniha dává na otázky je vždy spojena s obsahem některého hexagramu.V Evropě byla přeložena ve dvacátém století a vzbudila mimořádný zájem zejména psychologů./Carla Gustava Junga / K jejím vykladačům a komentátorům patřil velký čínský myslitel Konfucius. Studiu této knihy věnoval velkou část svého života,napsal několik komentářů, které přispěly k pochopení a porozumění tohoto mimořádného díla.

                                                                   KONFUCIUS

                                   Nevlivnější čínský myslitel.Narodil se v r. 551 před naším letopočtem. Pocházel ze starého šlechtického rodu Kchung, který přetrval až do dnešní doby, počet Konfuciových potomků se počítá na tisíce.Jeho čínské jméno zní Kchung –FU –Ć , což znamená mistr z rodu Kchung . Konfucius je zlatizovaná forma jeho jména..Vlastním úsilím získal velké znalosti. Již v mládí si zařídil svůj dům jako školu a vyučoval dějinám, básnickému umění a formám slušného chování. Byla mu nabízena vedoucí místa ve státě Lu , kde žil, ale on je nepřijal, neboť byl přesvědčen, že by je nemohl vykonávat v souladu se svými zásadami Říkal : „ Netrapme se tím, že nemáme žádný úřad, ale starejme se abychom byli schopní jej zastávat. Netrapme se tím, že nejsme slavní,,ale snažme se,

           abychom byli hodni slávy “ Proto teprve v padesáti letech souhlasil, aby se stal ministrem spravedlnosti a do praxe převáděl principy spravedlivé vlády a dosahoval velkých úspěchů.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      

Traduje se, že díky Konfuciovu vlivu zločinci stát Lu opustili, a lid usiloval o mravný život. Stát velice dobře prosperoval a budil závist u svých sousedů. Ti poslali vládci státu darem skupinu mladých krásných tanečnic a krásné koně. Vládce se oddal radovánkám a odklonil se od Konfuciových zásad. Ten byl chováním svého vládce zklamán, vzdal se svého úřadu a stát Lu opustil a zvolil dobrovolné vyhnanství. Po třináctiletém putování se vrátil, byl přijat s velkou úctou, ale již žádný veřejný úřad nepřijal.Konfucius vykonal mnoho pro šíření vzdělanosti v Číně.Věnoval se především etickým otázkám. Je autorem citátu : „ Nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě.“Za hlavní zásady pokládal ušlechtilost , vznešenost a povinnost.Ušlechtilost spočívá v hledání správné cesty.Správnou cestou je vzdělání, úcta k pořádku i k tradici a rozumná správa věcí.Neposlušnost je hlavní příčinou nepořádků.Vedle vypracování vlastní filosofie, kterou však nikdy nevydával jen za vlastní výtvor, ale považoval ji za sdělení toho, čemu se naučil od bájných císařů nejstarší doby, je jeho velkou zásluhou, že shromáždil nejstarší památky čínské kultury a zachoval je pro potomstvo. Vydal Knihu písní, která obsahuje sto zpěvů, kde vedle lidových písní o lásce a přírodě najdeme i politicky zaměřené písně. Dalším jeho dílem je  Kniha listin. Jde o rozsáhlý soubor dokumentů vzniklých v průběhu dvou tisíciletí. Obsahuje zákony, a výnosy nejrůznějších vládců a jejich výklad. Jde o velmi cenné dílo čínské historie. Jádro jeho nauky je obsaženo ve slavném výroku z Velkého učení : „ Když staří chtěli, aby v říši zářila ctnost,museli napřed uspořádat stát.Když chtěli uspořádat stát, museli nejdříve vnést pořádek do své domácnosti.Když chtěli vnést pořádek do své domácnosti, zdokonalovali svou vlastní osobu, napravovali svá srdce.Když chtěli napravit svá srdce museli se starat o pravdivost svých myšlenek a zdokonalovat své vědění“  Konfucius vyjádřil poznání, že má li být zajištěn řád státu a blaho celku, musí každý začít sám u sebe, ve vlastním nitru.Rozhodující hodnotou pro zachování a upevnění státu je výchova.Proto Konfucius žádal rozšíření a zlepšení veřejné výuky pro všechny. Tyto myšlenky se staly základem čínského pedagogického systému.

                           Konfuciovo učení prosazoval jeho pokračovatel Mencius ./ Meng – C / Žil přibližně 200 let po Konfuciovci.V eticko politických rozpravách hlásal důvěru v přirozenou dobrotu člověka. „ Lidská přirozenost tíhne k dobru stejně, jako že voda teče dolů “Tím se lišil od jiných Konfuciových pokračovatelů, kteří vyznávali pravý opak.Zastávali názor,, že lidská přirozenost je špatná a to dobré v nás je záležitost zákonů a norem, které vytvořili vladaři. Svými názory tak zdůvodňovali nutnost a legitimitu pevné regulace lidského chování. Prostřednictvím vytvořených institucí. Představitelem těchto názorů byl Sung- C.

                                                          LAO – Ć

                          To jméno znamená starý mistr.Byl to druhý velký čínský myslitel, jehož život je obklopen mnoha legendami.Je zakladatelem taoismu, což je druhý proud čínské pojmové filosofie.Tao v pojetí této filosofie znamená cestu a rozum.Tao nemůžeme uchopit. Podle Lao c´je to cesta života, doslovná i symbolická Je nutné projít životem a je třeba najít životní cestu.Taoismus pojímá veškerý svět v neustálém pohybu a změně.Každý jev se sestává ze dvou protikladných stránek – jin a jang. Jang je princip mužský, jin princip ženský. Jsou to principy vladaře i služebníka.,otce i syna, muže a ženy, všechny jsou zrozeny z jin a jang.Vladař je jang, služebník jin,otec je jang syn jin, manžel je jang, manželka jin. Protiklady se podmiňují a výsledkem jejich vztahu není vítězství jednoho z nich, ale harmonie.Sledovat

cestu tao znamená poddat se přirozené proměnlivosti dění, být nenásilný a přirozený.Zatímco Konfucius chápal člověka jako bytost společenskou, Lao c´jako bytost přírodní Civilizaci  a                                                                                                                                                                                                                                                                                                   bohatství viděl jako stavy vnucené a nepřirozené, které přinášejí neštěstí. Harmonii chápal ve splynutí s přírodou. Nezasahovat do přirozeného dění. Osvícený člověk je nezaujatý.Jádrem taoismu je životní prostota, úžas ze světa, potěcha z přírody. Vidíme zřetelnou příbuznost s myšlenkami indické filosofie.Vzdání se sama sebe, svého já,je znakem urozeného.Kdo přemáhá druhé je silný, kdo přemůže sám sebe je mocný. Kdo se povyšuje, bude ponížen. Dokonalému, který se všeho vzdal, náleží vše. Kde panuje tao, tam panuje mír.Mudrc si                                                                                                                                                           protiví zbraně i války.Musí li sáhnout ke zbrani, činí tak s odporem.Rozptylováním jednoduchosti povstávají nádoby k užitku.Používány moudrým, slouží jako nástroje správy a vlády.Pak svrchovaný řád zůstává nerozdělen a neporušen. Kdokoli se chce zmocnit světa a zacházet s ním – ztroskotá. Neboť svět je posvátná nádoba se kterou nelze zacházet. Kdokoli s ní chce zacházet , zničí ji. Kdokoliv si ji chce přivlastnit ,ztratí ji.

                                 Zdá se, že v praxi byla vhodnějším základem života společnosti střízlivá, lidské povaze přiměřená nauka Konfuciova, než přírodní rozlet filosofie Lao –c.

                                                                      MOHISMUS

                                                                          Muo . Ti

                                 Mohismus je třetím dominantním směrem v myšlení staré Číny.Napomáhat obecnému blahu a bojovat proti zlu, to je hlavní moto mohismu, jehož tvůrcem byl Muo- Ti. Představuje filosofii praktické prospěšnosti. K obecnému blahu přispívá bohatství země a růst obyvatel. Negativně působí válka, rozbíjí rodiny, která ničí hodnoty a snižuje počty obyvatel.V této filosofii je vše orientováno k praktické zkušenosti.Každá filosofická teorie, říká Muo –Ti ,musí vyhovovat třem požadavkům.Musí mít nosný základ,musí obstát při kritickém zkoumání, a musí být v praxi použitelná. Proslulý je jeho princip všeobecné lásky k lidem.Žádá, aby každý zacházel s cizími zeměmi jako se svou vlastní,s cizími rodinami jako se svou vlastní rodinou, a s druhými jako sám se sebou.Kdyby byla tato zásada dodržována, přineslo by to všeobecný mír a blahobyt. Nerespektování této zásady je příčinou všech společenských zlořádů. Muo – Ti a jeho stoupenci vedli kampaně proti válkám a co nejpřísněji je odsuzovali. Byli přesvědčenými stoupenci míru.

                                  Několik desetiletí po přelomu letopočtu pronikl do Číny buddhismus. Původně přešly do Číny všechny směry indického buddhismu. Přetrvaly jen ty,které odpovídaly čínskému národnímu charakteru. Argumenty proti buddhismu jsou nejlepším svědectvím ducha konfucianismu. Buddhistické učení o askezi a odříkání bylo v Číně neudržitelné.Čína lpí na rodinných vztazích. Nelze zpřetrhat rodinné svazky. Proto ani buddhisté nemohou utéci před vzájemným stykem mezi lidmi. Proto i všech pět budhistických škol, jež se v Číně dodnes udržely, se vyznačuje odklonem od všech extrémů. Vítězí tu zakořeněný čínský názor na člověka, zasazeného do přírodního i společenského prostředí a jeho podstatné úkoly jsou v tomto životě.

                                    Za základní motiv filosofického myšlení Číňanů považujeme úsilí o harmonii. Směřování ke středu.S hledáním harmonie úzce souvisí odpor k extrémům a pozoruhodná tolerance .Trojí učení – jedna rodina.Trojím učením se myslí konfucianismus, taoismus  a buddhismus. Tato učení žijí v Číně ve shodě. Pokud spolu zápasí je to jen zbraněmi ducha.Nedocházelo k násilnému obracení na víru, nebo k potlačování jiného názoru.Neexistuje ve staré Číně žádný filosofický systém, ve kterém by člověk nezaujímal ústřední postavení.Číňané vidí těžiště svého života zde, na zemi.

                                 Znalost čínské filosofie a čínské kultury pronikla do Evropy poměrně pozdě. Koncem 13. století  se dostali do Číny benátští kupci, mezi nimi i Marci Polo setrvali tam po několik desetiletí.Po návratu do Evropy byly zprávy Marca Pola o lidnatých městech Číny a její kulturní vyspělosti považovány za vymyšlené chvástání blázna. Jeho informace byly doprovázeny posměchem. Prvním významným evropským myslitelem, který si uvědomoval velikost kulturní vyspělosti tohoto vzdáleného světa byl německý filosof Leibnitz. Pokusil se navázat kulturní styk mezi Čínou a Evropou a mimo jiné navrhl ruskému carovi Petru Velikému, aby napomohl tomto kulturnímu styku zbudováním cesty do Číny přes svou říši. Leibnitz „ Stav našich poměrů je podle mého soudu takový,že vzhledem k mravní zkáze, která nemá hranic, považuji za téměř nutné,aby k nám byli povoláni čínští misionáři. .. Myslím, že kdyby byl nějaký mudrc ustanoven na dokonalostí jednotlivých národů soudcem, podal by zlaté jablko Číňanům.“ K těm kdo obdivovali velikost čínského myšlení a kultury patřil Voltaire „Nemusíme být mimořádnými obdivovateli zásluh Číňanů, aby nám bylo přesto jasné, že uspořádání jejich říše je v pravdě nejlepší, jaké tento svět spatřil.“

                                   K čemu povede vývoj Číny v posledním století můžeme jen těžko odhadnout.Lze však předpokládat, že v Číně se nemůže trvale a nadlouho udržet žádná ideologie, která se nedokáže přizpůsobit zvláštnostem rysů čínského ducha.