GNOSEOLOGIE

                       Je to součást filosofie zabývající se zákonitostí lidského poznání.Informuje nás, za jakých podmínek je poznání možné,jak jsou věci poznatelné, jaký je vztah poznání k realitě.Jaké je naše poznání ? Je pravdivé ? Získané poznatky sdělujeme převážně řečí Řeč souvisí velice úzce s poznáním. Naše myšlení má jazykový charakter. Lidské poznání překračuje rámec bezprostředního vnímání a jen pasivní schopnosti informace o něčem.člověk umí podněty myšlenkově zpracovávat a situace promýšlet. Dovede odkrývat to, co je našim smyslům skryté. Zjistíte li ráno, že je krásný , slunečný den, střechy a chodníky jsou suché, ale vozovka je mokrá,což je informace od našich smyslů, uděláme závěr, že ráno projel ulicí kropící vůz.

                      V poznávacím vztahu můžeme rozlišit subjekt poznání a objekt poznání.Subjektem je ten, kdo je nositelem poznávacích schopností, čili ten , kdo poznává a objektem je to, co je poznáváno, na co subjekt působí. Subjekt je aktivním a objekt pasivním činitelem poznávacího procesu. Rozlišujeme poznání smyslové, pomocí něhož poznáváme vnímáme konkrétní věci / tento dům, tento strom / a poznání rozumové, které pracuje s obecnými pojmy, kombinuje je a vyvozuje závěry, eventuálně konstruuje pojmy nové.Obecný pojem vzniká v procesu myšlení za pomoci abstrakce..Pojem abstrakce znamená odhlédnutí od všech individuálních vlastností a ponechání toho, co je pro všechny prvky sledované třídy společné.Abstrahujeme například od individuálních charakteristik jednotlivých stromů a jejich individuálních vlastností a soustřeďujeme se na všeobecnou charakteristiku stromů obecně. V názorech na to, co jsme schopni poznat se vytvořilo několik názorových skupin. Nejjednodušší je tak zvaný naivní realismus.Představuje víru,že věci jsou takové, jak nám je podávají naše smysly, jak je vidíme.Zkušenosti nás přesvědčí,že to je pohled klamný.Proto po něm přichází skepticismus. Skepticismus představuje pochybování o našich schopnostech poznávat. Nejvyšší formou skepticismu je agnosticismus. Je to přesvědčení, že objektivní zkoumání není možné. Následuje poznání teoretické, které se projevuje snahou poznávat věci a problémy do hloubky . Teoretické poznávání by nemělo být odtrženo od praxe.

                             Když se ptáme na to jakým způsobem poznatky získáváme, dojdeme ke dvěma gnoseologickým směrům. K empirismu, který odvozuje naše poznání ze zkušenosti a

racionalismu, který je přesvědčen , že zkušenosti nehrají tak důležitou roli a že rozhodující je náš rozum, jemuž je poznávání vrozené. Nevýraznější výtka empirismu spočívá v tom, že smyslové vnímání uznává pouze zkušenost vnější, smyslovou a vůbec se nezabývá zkušenost                                                                               

 vnitřní , kterou mohou být například emoce, vzpomínky, prožitky.Tento empirismus, založený pouze na našich smyslech se také nazývá sensualismus. Nedílnou součástí našeho poznání je schopnost přímého napojení na určitá fakta , vhled do celku, ono Heureká- našel jsem, které znamená vyřešení problému.

                         Cílem poznání je hledání pravdy. Co to je pravda ? Aristoteles řekl, že pravda je shoda rozumu a věci., shoda naší představy s realitou. Definic pravdy je mnoho.Pravda je to, co je bezrozporné, nebo pravda je to, co slouží našemu životu. Pravda a bytí nejsou nikdy postiženy cele. Absolutní pravdu nepoznáváme. Vědomí relativnosti a neúplnosti našeho poznání by mělo směřovat k větší názorové toleranci.