ONTOLOGIE

                        Většina věd zkoumá jsoucno jen z určitého hlediska. Psychologie se zabývá člověkem, medicína jeho léčením, sociologie společností, historie vývojem, matematika čísly atd. Filosofie představuje zvláštní myšlenkové úsilí, které si klade za cíl zkoumat jednotlivá jsoucna nikoliv jako ostatní vědy, to znamená v jejich dílčích projevech, ale z hlediska toho proč a jak vůbec jsou. Tedy z hlediska jejich bytí. Proto je první a základní filosofickou disciplinou ontologie,neboli nauka o bytí. Ontologie má až do dnešních dnů základ v řeckém filosofu Aristotelovi.. Její název vznikl z řeckého slova ON ,druhý pád ONTOS což znamená jsoucí, tedy to, co jest, co existuje.  Už z toho jasně vyplývá, že k jejímu   vysvětlování nebudeme používat metry, dalekohledy, ani váhy. Cítíme, že s bytím a jeho vymezením to nebude snadné.Ontologické otázky jsou složité a týkají se toho nejobecnějšího pojmu a tím je bytí.Bytí je to, co umožňuje, aby věci byly.Je zdrojem,základem, neboli substancí, ale i příčinou všech věcí. Bytí se nemůže stát předmětem, jako jiná pozorovaná fakta, ale neustále na něj narážíme v našem konkrétním světě a získáváme o něm jakousi konkrétní zkušenost. Je to zkušenost překvapení a údivu Divíme se tehdy, když se věc, kterou jsme dosud užívali se

náhle ukáže v aspektu na který jsme nebyli připraveni Údiv bývá obvykle spojen s otázkou „Co se stalo ?“ „Co to znamená ?“ Člověk si tu uvědomuje svou nevědomost a usiluje o                                                                              

 nepochybné a základní vědění. Údiv je navýsost filosofickou aktivitou.  Ze zkušenosti víme,že je mnoho druhů a způsobů existence. Samotné slovo existence můžeme vyložit jako vycházení ze stání, nebo jinak, jít „ za věci“.  Některé věci existují aktuálně, v přítomnosti,,jiné existují v možnosti /zítra možná přijde návštěva, možná půjdeme do kina, možná bude pršet / některé jen v naší fantazii. /Pegas – okřídlený kůň/ Je rozdíl mezi existencí hory,člověka, myšlenky.Některá jsoucna existují dlouho, některá krátce, některá jsou stálá , jiná proměnlivá.Všechna jsoucna však mají jedno společné. Jsou, existují . Může být něco, co není ? Řekneme kupříkladu kulatý čtverec. Je to pojem protismyslný, ale ve skutečnosti, když jsme ten výraz vyřkli , nebo vytiskli,tak tu je, i když ve skutečnosti neexistuje. I na tomto případě je vidět, že ontologické otázky jsou složité.Jednotlivá jsoucna můžeme poznávat našimi smysly, vidět je, slyšet,hmatat. V naší zkušenosti je označujeme jako věci. Mluvíme o stromech,domech,, autech, horách,brýlích, lidech, mořích knihách, mracích.Takové věci jsou především složité útvary. Skládají se z částí. Tyto části opět chápeme a označujeme jako věci. Stromy se skládají z kořene, listů,větví, také člověk je bohatá složenina. Jsoucna se nám vždy nějak jeví.Vidíme je přímo anebo zprostředkovaně,                                                                   

tím, že jejich existenci odvodíme z jiných jsoucen, nebo z jejich projevů. Jak jsme již zjistili, je kupříkladu atom pro náš zrak neviditelný.Základ smyslových jsoucen, jejich bytí, je nám ve svém celku smyslově nepřístupný. Je ukryt za projevy jednotlivých jsoucen, nemá svůj tvar.Smyslově tedy poznáváme z bytí pouze jeho povrch.. Není li základ jsoucího přístupný našim smyslům, je nutné jej zpřístupnit vytvářením myšlenkových konstrukcí, které nejsou přímo podpořeny zkušeností. Jde o filosofickou spekulaci.

                  K důležitým ontologickým otázkám patří rozlišení aktu a potence.Všechno skutečné má v sobě dva momenty.Moment aktuálního bytí, na jehož základě je skutečně tím, co aktuálně je – neboli aktuální, jsoucí, a moment možného bytí, na jehož základě má to skutečné existující, možnost ,stát se něčím jiným. Tento moment nazýváme potence.

 / z latinského potentia – možnost schopnost / Ontologická otázka na vlastní bytí vede

 k rozlišení mezi aktuálním bytím a potencionálním bytím. Tato diferenciace se nachází v každém jsoucnu, ve všem skutečném. Tuto základní ontologickou diferenciaci nejlépe pochopíme na praktických příkladech.

                    Vyrobená láhev na pivo.Teď je prázdná.Ale bude naplněná pivem-. Má potenci být naplněna.Je tedy aktuálně prázdná, ale potencionálně plná.Jako nádobu na pivo ji chápu až po jejím naplnění.

                     Mramorový kvádr dovezený z lomu.Potencionálně krásná socha.

                     Neumím anglicky,ale mám jazykové nadání. Začal jsem se tu řeč učit. Angličtinu ovládám potencionálně.

                      Podívám se do hnízda slepice, jsou tam oplodněná vejce .Potencionálně se vylíhnou kuřata.

                      Na trávníku leží fotbalový míč. Aktuálně je ve středu hřiště.Potencionálně je v bráně, nebo v autu.

                      Ve všech těchto případech jde o to,že v aktuálním bytí je skryto a založeno možné potencionální, jiné bytí. Uskutečňuje se přechod z potence do aktu.

                      Vývoj ontologických názorů bude sledován v přehledu dějin filosofie. Některé základní přístupy a pojmy se váží k problematice bytí. Ti kteří míní,že v základu světa stojí jediný princip, ze kterého se odvozuje veškerá další realita se nazývají monisté. Monos znamená jeden.Při zkoumání, jakou má tento základ povahu se monistické názory rozdělují.

V podstatě můžeme sledovat dva rozhodující přístupy. Přístup materialistický a přístup idealistický Materialisté považují za substanci světa / základ světa / hmotu., ze které se vyrůstá veškerá realita, včetně našeho duševna. Idealisté považují za základ ideu,                                                                              

 myšlenku, božský duchovní princip. Kromě monistických názorů se objevily ještě názory dualistické a pluralistické, podle nichž je základ světa postaven na více principech.

                       Příroda, jako souhrn ontologických substancí bývá také nazývána prvním stvořením./to znamená nebe a země pokud jsou od přírody a nebo stvořeny bohem / Proti prvnímu stvoření stojí stvoření druhé, to znamená to, co vytvořil člověk ve své teorii i praxi.Tato vztažnost druhého stvoření k prvnímu, umělého k přirozenému, se ukazuje především v tom,že člověk, pán druhého stvoření, sám patří jako živá, přírodní bytost k prvnímu stvoření. Když dnes diskutujeme o problémech životního prostředí, o kvalitě našeho života, o alternativních způsobech života, o zlidštění světa práce, řešíme vlastně právě vztažnost prvního a druhého stvoření.

                        Již několikrát jsme se dotkli otázky, jakým způsobem můžeme o bytí vědět, jak můžeme jsoucno poznávat. Toto téma řeší další filosofická disciplína a tou je gnoseologie.