PŘEDSOKRATOVSKÁ FILOSOFIE - Herakleitos a přírodní filosofie 5. století

HERAKLEITOS 

                                     Hérakleitovou filosofií se přeneseme do maloasijské Iónie do města Efezu. Oproti Parmenidovi zastával Hérakleitos opačné stanovisko a tvrdil, že vše je v pohybu.Všímal si neustálé proměnlivosti věcí a ukazoval, že nic není stálé. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky , to je známé jeho rčení. Vše plyne, nic netrvá. Svět je podle Hérakleita nestvořený, existuje od věčnosti.Za základ všech přírodních jevů pokládal oheň.Nejlépe mu znázorňoval princip světového dění a také slunce. Svět nazývá věčně živým ohněm, který uhasíná a opět se rozsvětluje. Čím víc mu ubývá sil , sestupuje a cestou dolů se mění ve vzduch, pak ve vodu a zemi. Vzduch voda a země jsou negací jeho původního stavu.Získá li oheň opět převahu, vydává se opět cestou vzhůru. Tak je všechno jsoucno ve věčném toku /panta rhei – vše plyne / Vše veškerý pohyb se děje podle logu. Logos znamená slovo,myšlení , rozum, zákon, nutnost. Veškerý vývoj se odehrává v souhře protikladných sil. Den - noc, zima - léto, pravda - lež, muž – žena válka – mír nasycení – hlad .Každá věc potřebuje ke svému bytí svůj protiklad. Pomine li toto tvůrčí napětí, zavládne naprostý klid a nastane smrt. Je to nemoc, která činí zdravý příjemným a jen ve srovnání se zlem se ukáže dobro.Touto sounáležitostí a spolupůsobení protikladů vytvořil Hérakleitos model dialektického učení o vývoji, které po více než dvou tisíciletích po jeho smrti zpracoval Hegel v dialektickém materialismu. Hérakleitos si uvědomoval nedostatečnost smyslových vjemů a připisoval peoto velký význam myšlení. Je si vědom také toho,že touha po pravdivém poznání není vrozena mnoha lidem. I když je jim dána možnost poznání,neznamená to , že většina z nich bude o správné poznání usilovat.Lidé příliš spoléhají na vlastní rozum, pokládají mnohoučenost za zbytečnou a nesnaží se prozkoumat to na co denně narážejí.Avšak

moudrý člověk neusuzuje kvapně, o důležitých věcech a váží si věčné slávy víc, než toho, co

 pomíjí

                                     Hérakleitos obracel svůj pohled také do propastí lidské duše. „ Sama sebe jsem prozkoumal“ zněla jeho hrdá slova. Své myšlenky uložil ve spisu

 „O přírodě.“ Stal se nejpronikavějším myslitelem mezi zakladateli řecké filosofie.Fragmenty, které tato temná a tajemstvím obestřená osobnost zanechala v dějinách filosofie , zůstávají nevyčerpatelnou studnicí pradávného vědění.

                                                                       EMPEDOKLES

                                         Státník,básník, filosof, lékař, známý jako eklektik – vybírající.

 Z filosofických systémů doby vybíral některé myšlenky a snažil se je spojit v nový celek. Krásnou básnickou formou ztvárnil indickou myšlenku o stěhování duší. Vmílétské přírodní filosofii byla za pralátku všeho nejdříve určena voda,později vzduch,potom oheň, i země. Empedokles postavil tyto čtyři látky jako rovnocenné vedle sebe a založil představu o čtyřech základních elementech a tím hledání o pralátce světa završil. Navíc se však u něj objevují další síly dělící a sjednocující a těmi jsou láska a nenávist. Ve vývoji světa střídavě převládá jedna , nebo druhá. Vznik živých bytostí probíhal podle Empedokla tak, že nejdříve vznikaly nižší, pak vyšší organismy.Nejprve rostliny, po nich živočichové a na konec lidé.Jak byl Empedokles reálný ve svém filosofickém uvažování, tak byl nereálný svým životem . Šířil o sobě názor, že je bohem na zemi a sám byl o svém božství přesvědčen.Aby dokázal svůj nadpřirozený konec a potvrdil své božství, vrhl se do kráteru soptící Etny., aby byly zahlazeny všechny stopy o jeho smrti.Sopka prý jeho oběť nepřijala, jeho božství zpochybnila tím ,že vyvrhla jeden jeho střevíc.

                                                            ANTIČTÍ ATOMISTÉ

                                                 Leukipovo a Démokrítovo učení o atomech

                                       Filosof Leukipos / 500 – 440 před n.l. / a jeho žák Demokritos

 / 460 - 360 / před n.l. / učinili kompromis mezi učením éleatů a učením Hérakleita. Zachovali neměnnost a a věčnost eleatského bytí v podobě nedělitelných a věčných atomů a zároveň respektovali Hérakleitův pohyb, neboť byli přesvědčeni,že atomů ne nekonečně mnoho a pohybují se v prázdnu, čili nebytí. Skutečně jsoucí, tedy neměnné jsou jen atomy, zatímco jejich shluky tvoří náš svět a podléhají změnám. Rozpadají se ,shlukují se a tvoří atomy nové. Z Leukipovy nauky se zachovalo velmi málo.V doslovném znění je převzat jeho fragment, že : „ Ani jedna věc nevzniká bez příčiny,. Ale vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti.“ Toto jeho tvrzení je první jasná formulace zákona kauzality. Jeho učení o atomech pojal do svého sytému Demokritos. Ten pocházel z města Abdéry a údajně dosáhl vysokého věku, 109. let.Svůj nemalý zděděný majetek vynaložil na studijní cesty. Poznal Egypt, procestoval Indii, ale i Persii. Po návratu z cest žil ve svém rodném městě a cele se věnoval studiu a přemýšlení.Velkou slávu si získal veřejným čtením svého díla „Diakosmos“, za nějž ho město odměnilo peněžitým darem a čestnými sloupy. Obraz o jeho všestrannosti si můžeme udělat z toho,že jeho publikace zahrnovaly psychologii, lékařství, hudbu, filosofii. Pozoruhodné jsou jeho myšlenky o atomech, které spolu s Leikipem předložili k vědecké diskusi.Ve své době nemohli tušit, jaký význam budou jejich poznatky pro budoucnost mít. Poprvé použili termín „ atomos “ – nedělitelný. Atomy si představuje jako nejmenší, neviditelné částečky hmoty, kvalitou stejné, velikostí různé. Z jejich nespočetného množství

se svět skládá.Jejich polohou a uspořádáním a tvarem vznikají podoby věcí. Vířivý pohyb atomů vytvořil také naší zemi . Z její vlhkosti se pak zrodily živé organismy. I člověk a jeho duše se skládá z atomů Po smrti se atomy duše rozptýlí. Takový vznik světa nevyžaduje žádného plánujícího, ani řídícího ducha. Zajímavá je jeho etická teorie. Blaženost, které může člověk dosáhnout spočívá ve spokojené mysli.Nazval ji ataraxiá. Vede k ní umírněnost, pohrdání smyslovými požitky, a vysoké hodnocení duchovních statků.Tělesná síla je žádoucí u tažných zvířat, člověka šlechtí jeho síla duševní.Svým učením vytvořil klasický, materialistický systém starověku. Jeho vliv sahá až k současnému vědeckému obrazu světa.