Reformace

                           Souběžně s renesancí ve vztahu ke křesťanskému učení se vynořuje potřeba jeho úpravy , reformování. Rodí se reformace.Čím více se člověk jako sebevědomá osobnost vypíná, tím méně potřebuje, aby mu víra byla zprostředkována v ucelených hotových poučkách. Ani novověk se nemůže víry zříci, hledá však jiné možnosti jejího sdělování.Strážcem opravdovosti víry nemůže už být nikdo jiný, než člověk sám. Než jeho svědomí.Proto už nebude předem stanoveno, na čem má svou víru osvědčovat.Tak, jako se v renesanci podařilo změnit pohled na vesmír a jeho zákonitosti, v tom se snaží reformace změnit vztah k lidskému jednání.Nikdo nemůže předem říkat, který čin, jaké jednání, od jakého okamžiku jsou a nebo nejsou zbožné, jak o tom až dosud rozhodovala církev. Mohu tedy dělat cokoliv, rozhodující je čistota mého svědomí, mravní přísnost a úcta před Bohem Bůh je tak naprosto nedosažitelný a jeho záměry nevyzpytatelné.Člověk je malý a hříšný, důležité je, jak je pevný ve svém přesvědčení, aby se mohl, až přijde čas,zodpovídat ze svých činů.Na těchto postulátech je založena tak zvaná protestantská etika, která odpovídá duchu rodícího se kapitalismu, nepřekáží rozvoji podnikání ani přiměřeného zbohatnutí. Reformace značně individualizuje víru.Volá po návratu k evangeliu, prostotě, přísné mravní pevnosti

                               Potřebu reformy církve si uvědomovali i humanisté. Humanismus, jako hnutí učenců se dotýkalo jen nepatrné menšiny. Nebyla tak uspokojena mohutná náboženská potřeba mas, kterou neuspokojovala formální církevní praxe, ani učená teologie. Odpustky a jejích prodej, dvojpapežství, nároky církve být jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem, to vše si žádalo řešení a vytvářelo tlak na církev. Když se pak objevil Martin Luther, který nebyl žádný filosof, ale člověk prodchnutý velkou zbožností a začal s tvrdou kritikou církevních praktik, byl jeho vliv neobyčejně silný.Požaduje církev jako společenství těch, kteří jsou v boží milosti, a odkazuje se ne na kněze,ale na člověka samotného, na jeho individuální vztah k Bohu, bez prostřednictví církve. To byl osvobozující čin.. Luther nikdy neopustil náboženskou víru,ale možnost vykoupení viděl ve víře, bez prostřednictví církve. Svaté pro něho bylo jen slovo boží obsažené v Písmu svatém a evangeliích Proto se Lutherovo učení nazývá také evangelické. Zjevená pravda v evangeliích je však podle Luthera v ostrém protikladu k rozumu, který on nazývá „ďáblovou děvkou “. Z toho také vyplývá Lutherův vztah ke vzdělání a také k filosofii. V Lutherově spisu „Křesťanské šlechtě německého národa“ můžeme číst : „ Co to je za univerzity, na kterých se vede svobodný život a málo se učí Písmo svaté a kde vládne pouze slepý pohanský mistr Aristoteles více, než sám Kristus “ Nelze tedy usuzovat, že by Lutherova teorie reformace razila v Evropě cestu svobodnému bádání a filosofii.Žádá jen svobodu bádání v Písmu. Ostatní je pro něj bez ceny. Když se seznámil s Koperníkovou teorií označil ji za chytrý nápad blázna,, který chce astronomii obrátit naruby. Luteránská reforma je některými filosofy považována za úpadek a přerušení postupného osvobozování evropského ducha.Byl to ale Lutherův protestantismus,který rozhodujícím způsobem přispěl k tomu,že byla ve všech oblastech duchovního života zlomena středověká nadvláda církve. On to byl, který založil svobodu svědomí.Luther, dějinný nepřítel filosofie, tvoří ve filosofických dějinách milník a klíčový bod, daleko důležitější, než současně s Lutherem vystupující reformátoři. Kalvín a Zwingli. Lutherovo učení nebylo ani v Německu přijímáno spontánně a objevily se snahy Lutheráství zakázat. Proti tomu, na sněmu v roce 1529, vystoupila německá knížata, která se svým protestem za Lutherovu reformaci postavila. Proto se hnutí různých církevních směrů, které se oddělilo od katolického učení v době reformace, nazývá protestantismus.

                             Goethe považoval Luthera za největšího, jazykově tvůrčího genia jakého kdy německý národ měl. Katolická církev musela pod vlivem jeho učení udělat vnitřní očistu.