STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE - vrcholná scholastika

                                                                      ROGER BACON

                                  V jeho postavě se setkáváme s mužem, který předstihl svými myšlenkami dobu, ve které žil.Patřil k řádu františkánů, kde tomistická teorie narážela na problémy.Studoval na Oxfordu a získal znalosti ze všech vědeckých oborů tehdejší doby.Ovládal matematiku, medicínu, teologii i filosofii. Intenzivně studoval jazyky, pěstoval přírodní vědy a provedl řadu experimentů, zejména v optice.Plánoval napsat rozsáhlou encyklopedii vědění a papež Klement 6 byl jeho činnosti velice nakloněn Papež však zemřel a široké vzdělání Bacona ho dovedlo ke sporům s ortodoxně založenou církví.Svojí kritikou tomismu upadl v nemilost a podle některých zpráv byl vězněm františkánského řádu až do své smrti. Bacon preferoval ve vzdělání návrat k bezprostřední zkušenosti, pozorování a dotazování přírody, požaduje experiment jako důležitou metodu poznání.Vypracoval reformu kalendáře, která se uskutečnila až 100 let po jeho smrti.Přál si daleko více vědy pro zemědělství a pěstování plodin. Ve svém díle „ Epistola de sectretis operibus “, které přestavuje vize budoucnosti. Předpovídá,že v budoucnu bude možné postavit lodě bez veslařů, které se budou pohybovat pomocí strojů, bude je řídit třeba jediný muž a budou překonávat moře velkou rychlostí.I vozy se v budoucnu pohybovat bez koní značnou rychlostí po zvlášť upravených cestách. Budou i přístroje, pomocí nichž se dostaneme na mořské dno

                                       V díle tohoto myslitele se ohlašuje obrat západního myšlení, který ohlašuje konec středověku. Mužové jak Bacon zasekli sekeru do kořenů středověku a scholastiky.

                                                              VRCHOLNÁ SCHOLASTIKA

                                Mnoho myslitelů se ubírá cestou tomismu, ale také jeho kritice. Patří k nim i Duns Scotus, profesor teologie na Oxfordu který však vyčítá Tomášovi že spolu s Albertem přizpůsobili Aristotela náboženství . Zdůrazňuje, že Aristoteles byl pohanský filosof, obrácený k přírodě. Poukazuje na to, že Tomáš ve svém učení jednoznačně trval na tom,, že intelekt člověka je nadřazen vůli.Vůle následuje rozum a chápe se toho, co ji rozum ukáže.Scotus Tomášovi oponuje a tvrdí, že liská vůle je svobodná a stojí svobodně proti materiálu, který ji rozum poskytuej. Toto jeho tvrzení je podstatné pro teorii poznání, protože Scotus zdůrazňuje samostatnost myšlení. Chtěl osvobodit filosofii od scholastického služebního vztahu a přestože byl věrným synem církve dospěl k názoru, že filosofie musí teologii vypovědět službu.

                                    Za posledního scholastika bývá považován další profesor teologie  na Oxfordu Viliam Occam, „ doktor invibilis “ neporazitelný učitel.Radikálně oddělil filosofii od teologie. Trval na zkušenosti.Co nelze ze zkušenosti dokázat, nemá význam. Oddělení rozumu a víry aplikoval i na politiku. Církev se má věnovat pouze duchovnímu poslání a ne politice. Podle něho bylo chybou, že se scholastika zřekla pozorování přírody a teorii vyvozuje z uznávaných autorit a z tezí víry.Uvedl do filosofie princip , kterému se říká Occamova břitva.“Neužívej více argumentů a hypotéz, než je k vysvětlení nutné.“ Dogmata o Boží trojici a vtělení Boha do hostie jsou podle Occama ne nadrozumová, jak tvrdil Tomáš, ale protirozumová. Není pro to žádný důkaz.To podle něj znamená , že teologie jako věda není možná. Je možná jen jako víra.Proto by se církev měla zaměřit především na duchovní úkoly. Ani papež nemá právo zbavit lidskou bytost jejích práv. Důsledkem těchto výroků byl snaha papeže, který tehdy sídlil v Avignonu, Occama uvěznit. Vazbě unikl útěkem do Mnichova, kde nalezl útočiště u císaře Ludvíka Bavorského. K němu pronesl památná slova „ Braň mne mečem a já tě budu bránit perem“ V Mnichově r.1349 Wilém Occam zemřel.