VRCHOLNÉ KLASICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ FILOSOFIE - Platón

 Patří k největším filosofům všech dob.Bez Platóna si lze jen těžko představit další vývoj filosofického myšlení.Narodil se v Athénách v aristokratické rodině. v roce 428 před n.l. Za svého mládí se vyznamenal jako sportovec i jako voják.Byl také nadaným básníkem. Bylo mu dvacet let, když jeho cestu překřížil Sókratés a navždy ho rozhodujícím způsobem ovlivnil. Osm roků byl jeho žákem a definitivně se přimkl k filosofii.Pod otřesným dojmem Sókratova odsouzení a popravy Athény opustil a podnikl rozsáhlé cesty, které ho zavedly až do Egypta, tam se seznámil s tamějším náboženstvím a udává se že pronikl i dále na východ a poznal filosofii Indů. Také pobýval v řeckých koloniích v jižní Itálii a na Sicílii.Své myšlenky o vládě se pokoušel uplatnit v Syrakúzách

u Dionýsia I , kterého chtěl získat pro své ideje. Po neúspěchu se zklamán vrátil do Athén. Ve svém domě založil proslulou filosofickou školu , kterou nazval Akademie.Tam vyučoval okruh žáků, kteří se kolem něho shromáždili.V centru její činnosti se nacházely nejen čistě filosofické problémy, ale i přírodovědné otázky , ale také matematika a astronomie.Jak velkou pozornost věnoval matematice, o tom svědčí nápis na vstupní bráně jeho Akademie.

„ Nevstupuj, kdo nejsi matematik “ Vyučoval bezplatně.

                                             Škola existovala ještě několik staletí po jeho smrti a po jejím vzoru byly zakládány školy s názvem Akademie  v mnoha státech Evropy.Některé principy její činnosti trvají dodnes. Platónova filosofie se úzce váže k problémům, které pociťovali lidé a společnost jeho doby.Je to první uzavřená idealistická soustava, která vychází ze života athénské obce. Ve středu jeho učení stojí ideje.. Ty existují nezávisle na lidském vědomí.Jsou podle Platóna trvalým a pravým bytím na rozdíl od pomíjivého světa věcí smyslových. Poznání je podle něho možné pouze rozumem, zatímco oči a uši musí být zavřeny.Lidskou duši a její strukturu pokládal za příbuznou idejím.Ideje naplňují Platóna zvláštním povznesením a proto prožíval svět idejí jako krásný a vznešený , nadřazený světu smyslů, jako je věc nadřazena svému obrazu, a obraz svému stínu..V ideách vidí vlastní jádro světa . Proniknout k ideám přes klam našich smyslů pokládá za nejvyšší úkol člověka. To platí nejvíce o nejvyšší ideji, ideji dobra, která se nejvíce projevuje krásou.Náš smyslový svět je

 podle něho jen matným a kalným odleskem světa idejí. Náš smyslový svět není stálý ani pravdivý a nemůže být světem skutečného jsoucna, neboť smyslové věci vznikají a zanikají mění se jsou v neustálém pohybu.Nehmotné tvary, ideje, které jsou postatou smyslových věcí jsou věčné a neměnné.

                                  Podívejme se na Platónův myšlenkový postup.Představme si, že byl různým řemeslníkům nezávisle zadán úkol, aby vyrobili stůl. Vznikne nepochybně několik různých výrobků, pole fantasie každého výrobce.Ale všichni vyrobí stůl, neboť tento pojem představuje cosi společného.Výsledkem je, že navzdory různým představám i schopnostem jednotlivých řemeslníků se všichni, než začali plnit úkol upnuli k jednomu vzoru..Tento vzor se však zcela nevyčerpává v žádném z vyrobených stolů.Sloužil řemeslníkům jako vodítko ještě před tím, než konkrétní výrobek vznikl.Je to tedy vzor, který je mimo reálný čas a prostor. Platón těmto vzorům říká ideje a vytvořil z nich samostatný svět, svět idejí. Tento svět je oddělený od našeho pozemského světa. Každé konkrétní věci, předchází ve světě idejí vzor, podle které je věc vytvořena.Čím více se konkrétní věc podobá své ideji, tím je dokonalejší. Nejvyšší idejí je idea dobra. Ideu stolu  nedovedeme zachytit v její dokonalosti a jsme nuceni vyrobit její nedokonalou kopii. Té přidělujeme smyslové vlastnosti jako jsou tvar velkost, barvu , matriál. Samotná skutečnost,že máme a chápeme ideu stolu , ale celou řadu dalších idejí je svědectvím, že jsme schopni odpoutávat se od smyslových obrazů, postihovat, co je přesahuje a pronikat blíže k idejím. Podle Platóna , blíže k pravdě. Protože cesta k pravdě idejí je věcí duchovního obratu, jsou důležité výchova a vzdělání.Filosofie je nejvyšším stupněm tohoto vzdělání. Proto je přesvědčen,že by bylo nejlépe, kdyby vládli filosofové, kteří jsou nejvíce schopni chápat pravdu idejí. Pro Platóna jsou ideje tou nejvlastnější realitou . Svět idejí popsal Platón v podobenství o jeskyni.

                                      Své představy o dokonalosti vztahoval Platón i na společenské zřízení. Jeho filosofické stanovisko souviselo s kritikou athénské demokracie, jejíž stinné stránky si uvědomoval již Sokrates. U Platóna se po násilné Sokratově smrti prohloubilo zklamání ze společenské skutečnosti, a ve svém spisu Polítea – Ústava popsal utváření států podle ústav a nastínil  ideálně uspořádaný , dokonale jednotný stát. Mravnost, spravedlnost, odpovědnost, vše co požaduje od mravného jednotlivce vztahuje i na stát.Nejvyšší myslitelná forma mravného života je mravný život ve společnosti, v dobrém státě.Ke státu a jeho správnému uspořádání se vracel po celý svůj aktivní filosofický život. Státy se utvářejí a vznikají podle ústavy Ústava se rodí z charakteru lidí, kteří stát tvoří. Oligarchie – její ústava se zakládá na oceňování majetku. Vládnou bohatí, chudí jsou z vlády vyloučeni. Platón : „ Kdyby někdo chtěl vybírat podle výše majetku kormidelníky pro lodě , a chudým, i když umí lépe kormidlovat, to nebylo dovoleno, bude to špatná plavba. Tam, kde je vedení určováno majetkem, jsou vlastně státy dva. Jeden tvoří chudí a druhý bohatí, A obě strany,ačkoliv žijí v obci, se budou ohrožovat.Ve státě, kde jsou žebráci, se ve stejné míře skrývají lupiči, kapsáři a řemeslní zločinci .Místo o moudrost a spravedlnost se lidé starají především o zisk a shromažďování majetku . Z třídního boje, který vládne v oligarchii může vzniknout demokracie. Demokracie po mém soudu vzniká,když zvítězí chudí, z nepřátelské strany nechají jedny popravit, druhé vyženou a ostatním poskytnou rovný podíl na správě státu a úřadech. Heslem demokracie je svoboda.Především jsou lidé svobodní, celá obec je plna svobody.Každý tu smí dělat, co se mu zachce.Dokonce tě nikdo nenutí, aby ses v takovém státě podílel na vládě.Ani válčit nemusíš, ani dodržovat mír. Není to božský a nanejvýš příjemný způsob života ?Takové vlastnosti má demokracie a je proto ústavou příjemnou, pestrou a rozděluje údajnou rovnost stejnou měrou rovným i nerovným. Jak ale vypadá člověk, který odpovídá této ústavě? Nebude se tu vzmáhat bezuzdnost a šířit všeobecný

rozklad ? Jak vychovávat mládež, když jsou všichni lidé svobodní ? Učitel se za těchto poměrů před žáky chvěje a vlichocuje se jim Žáci si ze svých učitelů nic nedělají. A vůbec se mladí staví starším na roveň a hledí je předstihovat v řečech i činech. Stud je nazýván hloupostí, beztrestně jej zatracují ,rozvážnost nazývají nerozhodností, plísní ji a vyhánějí. Uměřenost a řád předvádějí jako slepou, ubohou bytost a vypuzují ji za hranice.

                                    Po demokracii přichází podle Platóna vláda násilí – tyranie, jako reakce na demokracii. K rozkladu demokracie vede nenasytnost v dosahování toho, co prohlašujeme za své dobro.To se týká i svobody.Kde je něco příliš vyhroceno a zdůrazňováno do krajnosti, následuje zvrat v opak – uvažuje Platón.Tak je tomu u ročních dob, u rostlin, při výživě těla a také u států.V důsledku toho, svoboda vyhnaná do krajnosti se zvrátí pro jednotlivého občana i pro stát v tyranii.Cesta vede přes funkci vůdce lidu.Do čela si obvykle národ postaví vybraného muže, kterého opatruje a chrání a jeho moc roste a posiluje.Tento muž okusí moci, kterou je opojen, jako je zvíře opojeno krví.Je podporován masou, která je mu oddána, nezastaví ho prolévání krve odpůrců, potom svých spoluobčanů. S oblibou je to na základě křivých obvinění, pro které jsou poháněni před soud a proviňují se vraždou volající pomstě, protože ničí lidské životy,, vyslovují rozsudky smrti,posílají lidi do vyhnanství, při čemž slibně naznačují vymazání dluhů, rozdělování půdy těm ,kteří přisluhují,. Tyran s neúprosnou nutností zahyne rukou nepřátel. Dějiny hitlerismu a podobných režimů byly napsány již před dvěma tisíci lety.

                                          V uspořádání státu Platón uznává tři přirozené stavy. Řemeslníky,, strážce / policie, vojsko / a vládce. Spravedlnost podle něho spočívá v tom,že tyto tři stavy musí být rozumem uvedeny do souladu. Stejně, jako v jednotlivém člověku musí i ve státě vládnout rozum Ale jak nalézt ty správné vyvolené ? Platón odpovídá – výběrem. Začít je nutno tím, že stát poskytne každému dítěti stejnou možnost vzdělání. Gymnastika, hudba, matematika, dialektika jako nauka o správném myšlení, zvykání si na bolest a odříkání, to jsou základní elementy výchovy dětí Jejich sjednocení vede k harmonickému vyvážení charakteru. / kalokagáthia/ krásný tělesně i duševně. Ve dvaceti letech jsou ti, kteří nevyhoví přísné, všestranné zkoušce vyloučeni z řad čekatelů na vyšší úřad. Pro ty, kteří zůstanou, následuje povinné pětileté studium filosofie.Těmto pětadvacetiletým mužům chybí zkušenost, a obratnost v politickém životě. Musí se proto 15 let zabývat praktickými věcmi obce. Potom jako padesátníci,vzdělaní, zocelení praxí nastupují do vedoucích míst. Není třeba žádných voleb, neboť nejlepší už byli nalezeni.Stávají se filosofickými králi, nebo královskými filosofy. Sjednocují v sobě moc a moudrost. Platón se tak jasně kloní k aristokratickému ideálu státu. Jeho ústavou je tedy aristokracie, jako vláda nejlepších.Ale jeho aristokracie v sobě nese výrazné prvky demokracie.Neuznává žádné dědičné výsady, dává šanci všem, mezi vyvolené mohou patřit i nemajetní.

                                                 Pro strážce i pro vládce stanovil Platón předpis. „Předně ať žádný nemá jmění soukromého, leda co jest nenutnější.Potom ať žádný nemá takového bytu a soukromých místností, kam by nemohl vejít   každý.kdo by chtěl. A´t strážci dostávají v určité míře od ostatních občanů mzdu za službu, aby jí nebylo málo, ale aby jí nepřebývalo.Ať chodí ke společnému stolu a žijí pospolitě jako v poli. Co se týče zlata a stříbra, ať se jim řekne, že oni ho mají mít v duši a nepotřebují žádné. Jim jediným není dovoleno obírat se zlatem a stříbrem, ani pít ze stříbra, nebo ze zlata, ani se jím ověšovat. Takto sami sebe ochrání od zkázy a uchovají od zkázy i obec. Jakmile budou mít své domy a bohatství, budou z nich místi strážců hospodáři, budou si závidět,činit nástrahy a budou se bát nepřátel vnitřních víc, než vnějších.

                                                  Společné vlastnictví bude u strážců zahrnovat i ženy. Strážci nebudou mít manželky, a bude to zařízeno tak,aby ženy byly společné všem mužům, aby i

děti byly společné, takže by otec neznal své dítě, a dítě svého otce. Výdělečně činní lidé budou mít své soukromé vlastnictví, ale nesmí vstupovat do politiky.“

                                          Soukromé vlastnictví a rodinu pokládal Platón za protichůdné zájmy, které narušují jednotu společnosti Proto připouští soukromé vlastnictví pro pouze fyzicky pracující stav . V jeho díle „Zákony“své názory na rodinné poměry strážců a na vlastnictví  revidoval a více je přiblížil praktickému životu.Vzdal se i vlády filosofů a připouští soukromé vlastnictví.Byl si vědom,že stanovil ve svých představách těžko dosažitelný ideál, jemu se však jevil jako nutný a cenný.Při tom zřejmě i sám musel vědět, že se většina lidí vlastnictví peněz , bohatství a soukromého přepychu a rodinného života nikdy nevzdá. Platón také nebral v úvahu neoddělitelnou souvislost politické a hospodářské moci . Přesto jeho vliv na evropské myšlení je mimořádný. V Platónovi se počíná evropská cesta k rozdělení ducha a hmoty, kultury a civilizace.Člověk nemůže budovat to, co nevybudoval v sobě.