VRCHOLNÉ KLASICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ FILOSOFIE - Sofisté

                                Pod pojmem sofistek se v průběhu 5. stol.před n.l. rozuměl moudrý muž, odborník, nebo také mudrc.Postupně se však začalo používat tohoto výrazu k označení nové profese. Sofisté se začali zaobírat činností,které se až do té doby neobjevovala. V řecké filosofii se totiž začala objevovat řada koncepcí a pojmů které si začaly protiřečit, rozpory bylo nutné srovnávat a nalézat východisko.Čím více se vyskytovalo filosofických systémů a stanovisek, tím naléhavější bylo srovnávat , přezkoumávat a studovat jejich rozpory. Z nedůvěry, kterou mnozí filosofové šířili vůči spolehlivosti smyslového vnímání jako prostředku poznání, mohla snadno vzniknout všeobecná pochybnost o poznávacích schopnostech člověka. Tím začala činnost sofistů. Jejich působení se nadá popsat snadno. Dochovaly se o něm jen zlomkovité záznamy.Veřejná činnost byla v Řecku, zejména však v Athénách,cestou k osobní proslulosti, k úřadům a poctám.A čeho bylo a je zapotřebí k úspěšnému veřejnému působení ? Řečnických schopností a všeobecné vzdělanosti. K tomu tu byli sofisté.Většinou to byli učitelé, kteří cestovali od města k městu a přednášeli za peníze. Vyučovali celou škálu rozmanitých oborů. Rétoriku, logiku,gramatiku, etiku, politiku, fyziku. Někteří tvrdili že jsou schopni naučit své žáky ctnosti či osobní dokonalosti A jednou z hlavních cest, která je měla dovést k dokonalosti bylo zvládnutí řečnického umění.Snad nikde to neplatilo víc, než v demokratických Athénách. Kdo tam chtěl dělat kariéru, potřeboval důkladné vzdělání řečníka a státníka. Bohužel si postupně většina sofistů osvojila názor objektivní není vůbec možné. Neexistuje li ale žádná objektivní víra, která umožňuje rozhodnout , kdo má v určité otázce pravdu, má pravdu ten kdo umí své stanovisko nejobratněji prosadit.Hlásalo se, že v lidském jednání rozhoduje především úspěch.Tak se řečnictví v rukou sofistů stalo přemlouváním, kde často vítězilo právo silnějšího Jedním z neznámějších sofistů byl Protagoráz. Stal se slavný výrokem ve kterém tvrdil,že „Člověk je mírou všech věcí. Jsoucích že jsou a nejsoucích že nejsou. Tím vlastně řekl,že pravda je relativní.Tím mínil, že mírou je nikoli člověk vůbec, ale člověk konkrétní, který větu pronáší.Jedna a táž věta může být jednou pravdivá a jindy nepravdivá, podle toho,kdo ji pronáší. Popření objektivních měřítek pro pravdu a spravedlnost se skutečností, že sofisté za svou práci brali nemalý plat, zatímco Řekové prací pro výdělek pohrdali vedlo k tomu,že jméno sofista získalo pochybný přídech.Lpěl na něm zvláště bojem, který proti sofistům vedl Platon. Sofisté nikdy nezaložili žádnou školu. Vyučovali jako jednotlivci a proto se v charakteristikách odlišují.Hlavní jejich význam spočívá v tom,že odvrátili pohled od přírody a zaměřili se na člověka.Svým důkladným studiem stylistiky přispěli k vývoji lingvistiky a gramatiky.