NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOSOFIE

                    Co se skrývá pod tímto označením ? Představuje velké filosofické soustavy jimiž vyvrcholil předchozí rozvoj filosofického myšlení. Němečtí myslitelé Johan Gottfried Herder, Imanuel Kant, Johan Gottlieb Fichte Fridrich Wilhelm Schelling, Georg Wilhelm Friedrich Hegel , byli tvůrci opravdu převratných filosofických myšlenek, které inspirují filosofy i moderní vědce až do dnešní doby.

                                                   JOHAN GOTTFRIED HERDER

                     Na počátku sedmileté války obsadili Rusové východní Prusko a do rodiště Herdera přišla ruská posádka. Ruskému lékaři se mladý, talentovaný Herder tak zalíbil, že ho vzal sebou do Královce, kde měl studovat teologii. Na královecké univerzitě poznal Imanuela Kanta a chodil na jeho přednášky. Kant jej seznámil s Rousseauem a získal ho jasností svých přednášek o astronomii a filosofii. Druhá velká osobnost královecké university profesor Haman učil Herdera angličtině a byl mu příkladem víry v řád a spravedlnost a také ho seznámil se Shakespearem. Po studiích získal Herder místo učitele v Rize, a krátce na to vydal svůj první spis věnovaný literatuře „ Fragmenty o novější německé ligatuře.“ Tento spis znamenal mezník v německém literárním životě, neboť ukázal nový , neotřelý pohled na literaturu. Herder píše, že literaturu je třeba chápat jako organický produkt místních a dobových podmínek a proto je nápodoba cizí literatury v jiných podmínkách zcela nevhodná a pochybená , protože pro ni chybějí místní dobové předpoklady. Ve Strasburku, kde byl na léčení s oční chorobou se seznámil s mladým Goethem, který tam dokončoval své právnické studium. Přátelství těchto mužů vedlo k obrození německé poesie a pomohlo oběma k objasnění mnoha vědeckých a filosofických myšlenek.K nejvýznamnějším dílům Herdera patří „Ideje k filosofii dějin lidstva“ Herder se nejvíce cítil spřízněn se Spinozovým pantheismem.Odmítá názor, že by mohl Bůh působit na tento svět,neboť takové pojetí předpokládá mimosvětského Boha.. Mimosvětský osobní Bůh neexistuje.Chápal Boha jako organickou přírodní sílu i v člověku. Tato síla vytváří nejen jednotlivé říše přírody. Výstavba vesmíru je podle této jeho teorie jednotná, vyvěrá z jednoho společného zdroje, z něhož pochází živé i neživé.Ve všech těchto říších vládne přírodní nutnost, jenom v říši lidské je člověku dána jistá svoboda, ve které je člověk propuštěncem přírody. Má schopnost vytvářet své dějiny, které jsou prodloužením dějin přírody.Člověk stojí na rozhraní dvou říší. Říše přírodní, k níž patří geografické prostředí, podnebí, povaha půdy, rostlinstvo, zvířectvo a říše humanity. Humanita je nový stupeň skutečna, je dána jemnějšími smysly a pudy, ale i dalšími vlastnostmi člověka, především mravními, jako je soucítění s utrpením bližního, mateřství rodinná láska. Člověk je oproti říši zvířecí o stupeň výše, neboť má rozum a svobodu a proto je také jeho život komplikovanější. Lidský rozum je sice přírodní výtvor organických sil,ale výtvory tohoto rozumu jsou už něco odvozeného, druhotného, a jsou často vzdáleny od přírodních zákonitostí a tvůrčích aktů organických sil. Tam, kde člověk ztratil s přírodní nutností bezprostřední spojení a vychází jen ze svého rozumu, tam snadno podléhá omylům a dostává se na scestí. Organické pojetí přírody ukazuje i jiné výtvory lidského rodu v novém světle. Je to kupříkladu lidská řeč, v níž Herder vidí instinktivní tvůrčí akt, vyplývající z prožitku světa. V tomto aktu jsou harmonicky spojeny prvky poznávací s prvky citovými.Ale jako výtvor lidské přirozenosti podléhá lidská řeč zákonům organického života, neboť má svůj dětský věk, svůj věk mladosti i zralosti a věk stárnutí.

                     Lidstvo chápe Herder jako velké individuum, které prochází dětstvím, /Orient /,chlapeckým věkem / Egypt /, jinošským věkem /Řecko /, mužným věkem /Řím / k stařeckému věku /křesťanství / Svým názorem, že , že lidská společnost, která se skládá z pestrého množství národních individualit , realizuje různé stránky Boha, jenž proto mají všechny své existenční oprávnění, podpořil zejména snahy malých národů na kulturní i politickou samostatnost. Význam Herdera pro další vývoj evropského společenství je velký.Odmítl mechanické pojetí přírody a i jeho názory na umění znamenaly obrodu národní umělecké tvořivosti u řady evropských národů.Jeho názory vedly například básníky k jejich vlastním, národním zdrojům.Herderovo pojetí národních kultur jako projevů sebeuskutečňování přispěly k národnímu obrození zejména malých národů.