PŘEDSOKRATOVSKÁ FILOSOFIE- Pýthagorás a jeho škola

                                           Na sklonku 6.stol před n.l. byl rozkvět filosofie a vědy na maloasijském pobřeží násilně přerušen vpádem Peršanů.Bohatá řecká města byla zpustošena,, středisko filosofie a kultury se přesunulo blíže k jižní Itálii a k Sicilii .Anaximandrův pojem apeira inspiroval další myslitele obzvláště Pýthagora a jeho žáky.Co má nejzazší myslitelnou vymezenost, takovou, že ve své krajnosti ztrácí rozměr ? Co je natolik určeno mezí, že postrádá jakoukoliv kvalitu, takže může být základem nejrůznějších jednotlivin ? Podle Pýthagora zřejmě jedině bod. V bodu je proces vymezování ze sebe sama.Jediné co o něm lze

spolehlivě říci je , že je jeden.A úvaha o jednotce má smysl jen na pozadí mnohosti. Oborem, který nejlépe rozkrývá problémy jednoty a mnohosti je matematika.Pýthagorás a jeho škola tak byli první, kteří místo hledané arché nabídli čísla.Když budeme kolem bodu, jak jednotky klást lichý počet dalších bodů, bude se mi vždy vytvářet vzrůstající,, ale týž tvar – čtverec.Lichost je tedy založena na omezenosti. Naopak při sudém počtu bodů kolem základu výchozí mnohosti, což je číslo 2, vznikne pokaždé jiný tvar. Sudá nemá omezení, je proměnlivá. Co je proměnlivé, je nejisté, a tak na straně neomezena přibývají další pojmy,jako pohyb,zlo, žena,, zatímco na straně omezena klid dobro, atd.Magickým , všezahrnujícím číslem se pýthagorovcům jevilo číslo 10. Deset je minimální počet bodů jejichž součtem lze zajistit konstrukci vesmírného prostoru .Potřebujeme k tomu bod jako č. 1,přímku, jako lineární spojnici dvou bodů č.2 ,trojúhelník jako plošnou spojnici tří bodů č.3, jehlan , jako prostorové spojení čtyř bodů č.4. Sečteme li 1+2 +3+ 4 dostaneme deset .Podobně jako apeiron Mílétské školy, bylo i pýthagorejské číslo pojímáno jako cosi látkového, nacházejícího se v základu všech proměnlivých věcí.Kromě toho stanovili číslo jako řídící a určující princip, ovládající celý svět.V číselném poměru jsou např. tóny vyluzované různě dlouhými strunami. Je li jejich poměr správný a harmonický, slyšíme melodii Hudební harmonii nalézali i ve stavbě vesmíru. Byli přesvědčeni, že i v kosmu je vše harmonicky uspořádáno do číselných vztahů. Myšlenka harmonie vesmíru ovlivnila později renesanční filosofii, která měla kultivovat a harmonizovat lidskou duši. Pýtagorás, tento matematik a astronom se narodil na ostrově Sámos a žil v období mezi léty 580 – 500 před n.l. Po dlouhých létech putování, které ho zavedlo až do Egypta a do Orientu. V matematice je jeho jméno spojeno především s poučkou o pravoúhlém trojúhelníku.Ale vyl to právě tento muž, který jako první použil slovo filosofie v jeho dnešním pojetí.V jeho době se pro filosofa užívalo slovo sofos, což znamená mudrc.Pro Pýthagora to bylo příliš troufalé, aby se nazýval mudrcem, tak se skromněji  nazval filosofos, tedy jako přítel, nebo milovník moudrosti.

                          K objasnění a prosazování své nauky založil kulturně vzdělávací a náboženský spolek. Řada přísných pravidel učinila z tohoto spolku uzavřené společenství, které bedlivě střežilo svá tajemství. Členové spolku museli při přijetí složit slib, že budou žít střídmě,skromně, zdrženlivě, že nebudou usmrcovat zvířata,která nenapadají člověka,že každý večer budou zpytovat své svědomím a zkoumat jakých chyb se v průběhu dne dopustili a jaké příkazy zanedbali. Spolek přijímal i ženy,které byly vzdělávány ve filosofii, literatuře,ale i v ženských domácích dovednostech. Ženy tohoto spolku, jejichž studium bylo pětileté byly uctívány, jako nejvyšší typ ženství.Vzdělávání ve vědách si Pythagorejci velice vážili,a vedle hudby gymnastiky a lékařství podporovali i ostatní vědy.

                            Pokus spolku uplatnit svůj vliv také v politice ve prospěch aristokratických tendencí se stal spolku osudným.Snaha vychovávat a vzdělávat vládce vyvolala výpady proti spolku , docházelo k násilnému rozehnání. Podle některých zpráv při takovém vyhánění zahynul i Pythagoras, podle jiných pramenů zemřel ve vysokém věku ve městě Metapontu.