VRCHOLNÉ ÚDOBÍ ŘECKÉ FILOSOFIE - Aristotelés

                                              Narodil se roku 384 před n.l. ve Stageiře,, dnešním severním Řecku. Jeho otec byl lékařem.V mládí se stal Aristortlés členem Platónovy Akademie, kde setrval až do Platónovy smrti. Byl to jeho největší žák, ale v řadě případů i o čtyřicet let mladší jeho odpůrce. V řadě názorů s Platónem nesouhlasil, avšak hlásil se k němu , jako ke svému učiteli a pracoval na obdobných filosofických problémech Byl originálním, samostaným myslitelem Po smrti Platóna žil na dvoře svého někdejšího spolužáka z Akademie Filipa Makedonského, který násilně sjednotil Řecko. Ten si Aristotela vybral, aby převzal výchovu jeho mladičkého syna Alexandra Makedonského , známého později jako – Alexandra Velikého.Aristotelés se oženil s dcerou Filipa Makedonského a Alexandrovi dal to nejlepší vychování, kterého bylo v té době možní dosáhnout.Po té, co Alexandr převzal vládu a pokračoval v dobyvatelské police svého otce, přesídlil Aristoteles do Athén . kde založil vlastní filosofickou školu zvanou Lyceum. Tam rozvinul rozsáhlou badatelskou a pedagogickou činnost. Založil ohromnou, do té doby nevídanou vědeckou knihovnu.Přírodovědnou sbírku rostlin a živočichů té doby. Za účelem srovnání shromáždil také 150 ústav všech tehdy existujících státních útvarů. Škola se těšila přízni makedonského dvora. Podpora Alexandra Makedonského, jeho politika a skutečnost,že si Makedonci podmanili Řeky, a Aristotelova rodinná spřízněnost s nimi  budilo nevůli a nevraživost   athénských politiků i občanů. A tak, jak to v historii obvykle bývá , po náhlé smrti Alexandra Velikého se hněv Řeků proti Makedoncům vybíjel na Aristotelovi . Byl podobně jako Sókkratés  obžalován z bezbožnosti a aby se vyhnul rozsudku smrti, spasil se útěkem na Chalkidu, kde po roce v osamění  ve svých šedesáti dvou letech zemřel.

                                               Aristoteles jako filosof a vědec kladl velký důraz na zkušenost. Vycházel z množství poznatků jednotlivých věd. o jejichž postupné vydělování z rámce filosofie se ve velké míře zasloužil.Podal nejen přesné vymezení předmětu zkoumání dílčích věd a disciplin filosofie, ale promýšlel i základní metody jejich práce.Jádrem Aristelovy kritiky Platona byla namířena proti jeho učení o idejích. Aristelés na rozdíl od Platóna popíral, že by obecné ideje mohly existovat jako samostatná, neměnná jsoucna Ideu pokládal za formu, která existuje vždy v nerozlučném spojení s látkou, kterou formuje. Byl přesvědčen, že naše poznání, naše tělo i řeč mohou uchopit a vyjádřit jsoucno. Forma je shodná s pojmem. Bez pojmového myšlení by nebylo vědecké poznání.. Jako jiní filosofové, spatřuje nejvyšší dobro v blaženosti.Jeho pojetí blaženosti se však odchyluje od dosavadních tehdejších názorů.Jako empirik si uvědomoval že blaženost může záviset i na vnějších

nahodilostech, jako je bohatství,, krása těla,zdraví, přátelé, děti, nebo na majetku, ale hlavní význam připisuje ctnosti, která odpovídá speciálnímu rázu lidské osobnosti. A jelikož speciální znak člověka spočívá v činné inteligenci,, chápe blaženost jako dokonalou rozumovou činnost v životě.

                                         Učenci starověku znali několik set Aristotelových spisů. Jeho spisy o logice byly souhrně nazvány „Organon.“ Spis, který se týkal metafyziky se původně nazýval „ Próté filosofia“- / první filosofie / Pozdější název metafyzika se mu dostalo mechanicky od pořadatelů jeho spisů, kteří tento spis zařadili jako první za spisy přírodovědnými. Meta – řecky za - metafyzika – za fyzikou.Psychologie je obsažena v díle „O duši “ , etika v díle „ Etika Nikomachova “  Nauku osociálním životě podal v díle „Politika“

                                          Množství materiálu obsaženého v rozmanitých Aristotelových spisech, jeho promyšlený metodický postup, systematizace poznatků, logický způsob výkladu,, to vše působilo nejen na Aristotelovi současníky, ale i jeho pokračovatele a následující generace filosofů a vědců. Ovlivnil helénistickou i římskou kulturu . Zásluhou Tomáše Akvinského přijala jeho nauku i křesťanská církev.Jeho učení tvořilo základ vzdělání

středověku.